Sraz s kamarádkou v Sydney

Vždycky když se chystáte na nějaký výlet s Magdou projedou Vám hlavou dvě věci! První je VÍNO! a ta druhá DŘINA! Co se první týče napoví Vám určitě první fotografie, která to celé vystihuje! 😀

A dřina? To byste se s námi někdy museli vydat na nějakou tůru, protože Magda není jen tak nějaký průměrný turista, je to laňka, která se nikdy neunaví a bude Vás hnát kupředu ať máte za sebou klidně 30 km těžkého terénu! 😀 Ale ne nemůžu říct, že bych kdy litoval těch těžkých chvil, které jsem s Magdou zažil, na stranu druhou, žádnou těžkou chvíli v Sydney jsem nezažil – tohle byla totiž Vážení taková zasloužená oddechová dovolená! 🙂 Začal jsem teda úplně mimo téma, které chci teď vrátit zpět do Sydney! Město, které všichni známe díky krásné opeře! Teď si už říkáte, tak nám tam dej tu fotku! A já řekl NE, protože dostanete prvně video co jsme natočili!

Pro mne to byl pouze 4 denní výlet, protože na NZ byl svátek, tak jsem si udělal prodloužený víkend! Času tedy bylo pomálu, ale zato jsme jej využili na 100%. První den jsme vyšli do víru města a kochali se městem plážemi a “krásnýma” lidmi – opravdu jsme to tak řekli, že jsou tam hrozně krásní lidi! 😀 Prošli jsme se po krásných plážích, podívali se do parčíků, koupili nějaký to další víno a dostali jsme se do večera. Do té doby mi přišlo Sydney takové nevýrazné a až na ty krásné pláže mě to město vlastně vůbec nezaujalo (až na dopravu, kterou myslím zvládají lépe než v Aucklandu). Ale s narůstající tmou, se město najednou začalo ukazovat v mnohem lepším světle a pro mne jako velmi amatérského fotografa to byli žně!

 

Noční Sydney tedy totálně zabilo vlažné pocity ze dne! Poté jsme se dostali už na náš byteček, který jsme měli objednaný přes airbnb. Byt byl velký a zrovna v té době byl jen pro nás, protože ostatní pokoje nebyly obsazeny. Ačkoliv na Zélandu byl konec léta, takže relativně teplo – zde bylo 30 stupňů přes den a v noci jen o něco málo méně – proto bylo potřeba dodržovat pitný režim! Druhý den ráno jsme se těžce vyhrabávali z postelí, ale museli jsme máme málo času! Jeli jsme do města a chtěli jsme si dát něco malého na dojezení, tak jsme se zastavili v takovém malém bufetu, kde jsme si objednali , když v tom na nás promluvila prodavačka: “Vy ste z Česka, že áno?”, je to fakt haluz, ale narazili jsme na Slovenku, která nám hned namarkovala slevu a mi s velkým úsměvem poděkovali, popřáli studentce hodně štěstí a pokračovali ve výpravě směr Wildlife park – neboli taková malá zoo! Byli tam pandy, klokani, mnoho papoušků, ptáků, tučňáci, vombati, krokodýl, pavouci, hadi a mnoho dalšího.

Ten den jsme měli  zvířátkách ještě čas tak jsme se rozhodli projet lodičkou ještě na nejkrásnější pláže v Sydney, kde bylo plno surfařů a surfařek!! Já měl sebou potápěcí brýle se šnorchlem a chtěl prozkoumat i místní vodu, a tak jsem našel místo, kde se lidi potápěli. No co Vám budu říkat, bejt v moři, kde je pořád nějaké to riziko, že se za Vámi, před Vámi nebo zboku objeví žralok, je velmi nepříjemné! Srdce se mi při potápění rozbušilo lidi okolo jsem vedle sebe moc žádné neměl a kdyby po mě ve vodě vnikl malý oblak krve asi by si toho nikdo ani nevšiml! Brrrr no takže potápění jsem si moc neužil a ani v té oblasti nebylo moc o co stát na dně bylo dost řas a voda byla docela kalná, nějaké ryby jsem sice viděl, ale pořád mě tak trochu držela panika, tak jsem se raději od skal vrátil zpět na pláž a užíval si sluníčka a “krásných lidí”! 😀

Poslední den výprav jsme nechali na takový ten Magdin “trečíček” a jeli docela štreku vlakem do Blue Mountains. Musím říct, že oproti Zélandu docela vlažný čajíček! Samozřejmě nás tu, ale čekalo zase pohrožení, že tu mohou být pavouci ještěrky atd., takže v něčem to Zéland určitě předčilo a druhou věc co Zéland nemá je větší nával turistů!

Tak a to bylo asi tak to nejdůležitější ze Sydney s Magdou jsem se rozloučil a šel si chytit letadlo! To mne vlastně čekalo, ale ještě jedno dobrodružství, protože jsem se chtěl dostat na letiště pěšky (protože doprava MHD je na letiště zpoplatněna velkou částkou), takže jsem vystoupil na “levné” zastávce a chtěl tam dojít pěšky! Jenže všude bylo oplocení, pak železniční přejezd, podjezdy, nadjezdy – cesta byla skoro nemožná! Čas utíkal a já začal mít strach, že nestihnu letadlo – to však nestalo a já se tam nakonec včas dostal, ale pochopil jsem, že tohle je tu udělané schválně, že se pěšmo na letiště dá dostat pouze, pokud porušíte nějakou tu značku. Napoprvé to vždycky trvá déle (teda jak co), tak zatím čau!