Samoa – ostrovy kde zapomenete na svět okolo

Každý jednou potřebuje odjet na nějakou dovolenou a odpočinout si, no ne?! No dobře mohlo by se zdát, že už na takové dovolené jsem, když jsem si odletěl na Zéland, ale opak je pravdou, tam jsem letěl víc pracovat! Odlet na ostrovy Samoa – to byl teprve ten akt letu na „real“ dovolenou! 🙂

Letěl jsem Air New Zealand, kteří mají fakt super moderní letadla, super jídla a postupně se ztmavující skla na oknech, který nevím, jak fungují! Vedle mne seděla nějaká žena, která se se mnou dala do řeči, že letí za rodinou, ale že už žije na Zélandu, tak nemá tolik času a prostředků je navštěvovat často. My jsme doletěli docela pozdě, a já samozřejmě neměl koupený ani nocleh – to už pro mne začíná být typické. No abych nezdržoval, nabídla mi, že mě mohou vzít autem do města Apia – prodáno! 😀 Vzali mě sebou a po cestě ještě telefonovali do různých hostelů, jestli mají volno, no byli super. Poté mě vyhodili před hostelem a já šel spát!

Zásadní informace! Hlavní ostrovy Samoa jsou dva – Upolu, na který jsem přiletěl a Savaii, ke kterému se ještě dostaneme, a pak je tu ještě ostrov Americká Samoa, na který se ale bez Amerického víza nedostanete a zajímavostí je, že když část rodiny žije na Americké Samoe, tak je místní nemohou navštívit, protože nedostanou americká víza – jak pitomé!

První noc nebyla špatná, ale nepřijel jsem do města, ale k moři a dál od civilizace! Takže druhý den jsem okamžitě mířil na Lalomanu beach, která je podle většiny recenzí jedna z nejlepších! Jak se tam dostat? No přece autobusem, všichni mi tuto zkušenost doporučovali, tak jsem si říkal, co mě sakra čeká!? Nejdřív najít nádraží, to bylo v poho, slovům jako „BUS station“ každý rozuměl. Teď přišla další výzva vlézt do správného autobusu! Raději jsem se zase zeptal „Lalomanu beach?“ a už mě nějakej týpek bere a vede mě k autobusu a ukazuje, ať si vlezu dovnitř „OK thank you“, povídám a sedám si dovnitř. Uvnitř si připadáte jako na LSD, všechno je barevné, muzika je nahlas, tak moc abyste neslyšeli skomírající motor značky TOYOTA, pravděpodobně nezničitelný už 40 let starý. Bus nemá oknech skla, takže vás ovívá místní vlhký vzduch, což ve 30 stupňovém vedru není vlastně na škodu! Podle mě ty BUSy přetírají každý rok, aby vypadaly nezastarale a hlavně cool!!! Pak je tu ta pasáž, kdy se vám autobus zda plný, ale i tak se tam vleze dalších 30 lidi, takový ten filmový Beetle, ze kterého vylézá asi “milion” herců. Další věc, které se musím smát – u nás se zavádí EET a tu nevedou doklady vůbec žádné a když už tak všechno se píše ručně, v lepším případě na paragon, zbytek píšou do sešitu, tomu se říká účetnictví “sorry jako”. 😀

Úplně nevědomky jsem si vybral hodně dobré datum pro dovolenou na Samoe, zrovna měli svátky Bílá neděle a Bílé pondělí. V neděli se všichni chlapci, muži oblékly do bílého a byl jsem pozván na bohoslužbu do kostela, kde děti měly velký program, tancovaly, zpívaly, jak z filmu „Sestra v akci“. Odpoledne nás pozvali na jejich typický oběd, kde se schází celá rodina a poobědvá spolu. Večer nás ještě čekal jejich představení s ohněm, zvířecí tance mužů a decentní tance žen.

Po seznámení s dvěma Němkami jsme si dohromady objednali jednodenní výlet po ostrově s návštěvou trhů, výšlap na nejvyšší místo ostrova, potápění s želvami (ty jsme neviděli), návštěva přírodního bazénu, pohled na pěkný vodopád atd. Celkový dojem z toho výletu nebyl úplně dobrý, zaprvé úplně všude chtěli nějaké vstupné, i když tam v podstatě nic nebylo k vidění. Za druhé ta naše řidička, která patří k rodině z resortu, ale už bydlí v Aucklandu, byla strašně přátelská a všechno strašně vychvalovala jak je super, ale teď zpětně jsem ji prokoukl a její vstřícné jednání nebylo vůbec vstřícné, protože za všechno pěkně chtěla peníze a ještě ty místa kam nás vozila a kde jsme zase platili, tak od nich dostávala další podíl – je to až nechutné, když vidíte, jak to chodí!

Naštěstí tohle byla moje jediná špatná zkušenost ze Samoi a po přesunu na ostrov Savaii, kde bylo mnohem menší koncentrace lidí a mnohem více „lidští“ a příjemní místní mě zase dostali na dobrou vlnu! Až tady začal ten správný ráj na zemi! Podle dobrého tipu z předešlého ostrova jsem nastoupil v přístavu do BUSu a rovnou jel do Joelan Beach Fale, kde jsem se ubytoval na několik dní do své Fale (co je fale asi nejlépe uvidíte na obrázku – bambusová chaloupka s matrací na zemi a síťkou proti hmyzu na spaní). Z fale jsem mohl v podstatě skočit do moře – o tomto se mi ani nezdálo! „Paní domácí“ byla taková milá babička, když jsem se jí na začátku ptal, jestli se u ní dá něco koupit i na oběd protože snídaně a večeře byla v ceně s ubytováním cca 300 Kč/den. Obědy jsem totiž v předešlém resortu normálně platil, ale ona mi pohotově hned odvětila, že mi na oběd něco vždycky připraví. Tak si říkám super, tak mi to pak naúčtuje, ale ne ona pak začala dělat i obědy v původní ceně a pro všechny! Tohle je ten krásný příklad toho, že jste na druhém konci světa a jsou tu ještě lidi, kterým nejde jen o to hrabat, hrabat a hrabat.

O víkendu se zde ubytovala banda – fakt velká asi 20 japončíků – měli tu rozlučku s jedním kolegou, jinak většina tu studuje, nebo vyučuje ve škole. Byli strašně super a hned se semnou dali do řeči a večer, když se slavilo, hráli jsme i nějaké hry, naučili mě i nějakou jejich karetní hru, kde když jste prohrál, musel jste udělat nějaký „trestný“ úkol. Např. vymysleli, že dojdete za holkou/klukem zeptat se jí/ho, jestli za Vámi dnes večer přijde do fale. Tento humor byl takový…nazvu ho prostě – „japonský“. Byl to příjemný víkend, ale já se chtěl pohnout dál.

Byl jsem se rovnou zeptat „paní“ domácí, která mi poradila, kde si půjčit skútr, abych mohl jet na cestu objet celý ostrov! Sbalil jsem si věci, některé jsem tam nechal, protože se mi s něčím prostě tahat nechtělo a ani jsem neplatil ubytování, jen řekla: „však mi to dáte, až dorazíte zpět!“

Jak jsem si šel půjčit skútr, byl tam jeden světle modrý! Hned jsme si padli do oka a stala se z nás super dvojka, jen mě štvalo nošení helmy v 30 stupňovém vedru! Jízda po ostrově to byla celkem dlouhá jízda, po obvodu jsem dohromady najel asi 200 km s tím, že jsem jel nejdříve na sever, kde jsem to zaparkoval u moc dobré paní v Tailua Beach fales! Měli tam hezkou dlouhou pláž s nízkým dnem, to bylo ideální na šnorchlováni, ale zároveň trochu nebezpečné. Šel jsem se totiž potápět a nechal jsem se unášet proudem (byl odliv), no a nějak jsem se ocitl u kraje, kde dno najednou kleslo do neviditelného nekonečna a já dostal trochu paniku, páč mě ten proud táhl směr oceán! Rychle jsem se otočil a začal plavat zpět, jak to je jen šlo! Srdce mi bušilo, ale nakonec jsem se dostal zase do mělkého přechodu déle od okraje, kde už proud nebyl naštěstí tak silný!

Další den jsem si vyrazil zaplavat se želvami a na takovou stavbu v korunách stromů, odkud byl výhled na celou džungli. Poté jsem jel zase dál a přes všechny ty krásné pláže a vesničky s pár lidmi jsem se dostal na úplný západ, kde nebyl ani signál, ale zato tam byla ta nejkrásnější pláž a vůbec nikdo tam nebyl!!! 🙂 Druhý den dorazily dvě Němky, co se tu ubytovaly na stejném místě ve Falealupo, tak jsem se s nimi dal krátkou řeč. Tam jsem strávil dva dny a poté jsem se přes jižní část přesouval zase zpět na druhou stranu.

Už mi pak moc dní nezbývalo a moje prázdniny pomalu končili. Nejvíce mi bude chybět to teplo, kokosy, ty fakt hrozně příjemní lidi a ty krásné pláže, kde skoro nepotkáte živáčka! No a jak vypadal podmořský svět a lidi okolo si ukážeme na videu, které v dohledné době snad dostříhám! 🙂