Přestavba auta na domov a pokračování v poznávání NZ

Po přistání v Aucklandu se ze mne stal pravý bezdomovec! Ačkoliv pořád jsem měl svoje autíčko, domov se tomu říkat nedalo – ZATÍM! A proto po vyspání a následné návštěvě obchodu pro nákup materiálu, jsem se přesunul do práce, kde jsem začal měřit počítat řezat a šroubovat! Vznikl z toho domov s velkým prostorem pod postelí, ale hlavně s velmi konfigurovatelnou postelí! Stále se dá celá složit takovým způsobem, že ji dám celou do kufru a zase je z domova normální auto pro 5 lidí! Také se dá oddělat jen jedna část a postel zůstává a přibude jedno místo na sezení a nebo z druhé strany dvě. No musím říct, že nakonec je to geniální a to úplně na začátku jsem ještě vůbec nevěděl jak to provedu, a pak jsem řezal a šrouboval a výsledek se narýsoval do reality skoro sám!

2017-01-04 14.44.50

Největší haluz byla, že do Aucklandu přiletěl i kamarád z ČR, se kterým se v Brně potkáme tak jednou za sto let a hle v Aucklandu hned první den! Potřeboval také předělat auto na campervan, tak jsem jej pozval do garáže, kde pracuji a stloukli jsme to tam! Uběhlo pár hodin a výsledek byl na světě ještě rychlá večeře, potřesení rukou a hurá do světa!

2017-01-04 12.00.47

Jednou z prvních zastávek byla Piha beach, kde už jsem sice předtím byl, ale tentokrát bylo více času si prohlédnout i okolí a udělat pěkné fotky! Byl jsem tam ještě s Marianou a Andy, které se chtěly přidat k výletování, a tak jsme jezdili po vejletech v blízkosti Aucklandu dohromady. Další dny jsme se jeli podívat na Raglan, kde jsme vybrali pěkný trek, jenže zde nějaké dny předtím pršelo a některé úseky byly jen bláto, ale dostali jsme se hodně daleko a hlavně jsme zdolali i ty nejtěžší úseky.

2017-01-04 19.20.38

2017-01-04 20.03.26

2017-01-06 14.42.36

Poté jsme se vydali už i na 3-denní vejlet s Andy do Bay of plenty. Po cestě byl takový pokus o doporučený trek, jenže nejdřív se nám nějak ztratila cesta, takže jsme pokračovali po jiné trase, ale ta byla úplně nudná a špatná, takže jsme raději jeli dále! Protože bylo času dost jeli jsme se kouknout na Te Puna Quarry Park, což byl takový parčík s různýma výtvorama řekl bych občas trhlých výtvarníků, každopádně jsme se tam opět ztratili, protože ta jejich mapa nějak nedávala smysl a my se vrátili na začátek dříve, než jsme měli – nebylo to zlé. Dále jsme ještě stihli kouknout na McLaren Falls, kde jsme chtěli zajít na kanoe jenže bohužel to bylo zrušeno a museli bychom ji vyzvednout kdesi ve městě – no už to skoro vypadalo na nevydařený den.

2017-01-07 09.44.19

ALE to ne závěr se povedl, protože jsme se přesunuli do města Tauranga, kde jsme vylezli na horu Mount Maunganui a pozorovali super západ slunce a výhled na město a pobřeží! Zaskákali jsme si před kamerou a vyrazili hledat ubytko – bylo už pozdě a vypadalo to, že nás už nikde neubytují, ale nakonec jsme zaparkovali v jednom kempu, že jim to kdyžtak zaplatíme ráno, tak jsme zatím rozdělali vařič a udělali supr-eňo-ňůno hamburgery no a šli spát.

2017-01-07 19.57.57

2017-01-07 22.22.43

Ráno nás už totiž čekali v přístavu a my jeli na projížďku lodí s „plaváním s delfíny“ – ty uvozovky tam nejsou jen tak. Poté co nám půjčili neoprén a brýle na potápění, jsme se nalodili a vypluli. Ještě jsme nevyjeli ani z přístavu a už kapitán začal jásat, že jsou ve vodě delfíni, že je to poprvé za jeho praxi (asi 8 let) co poprvé vidí delfíny v přístavu. No a tak začal jezdit dokola a dokola kolem dvou delfínu v přístavu – myslím, že by tam jezdil ještě teď, kdybysme po cestě neměli vyzvedávat další lidi. Začínal jsem si říkat – sakra pojedem vůbec dál? nebo zůstaneme těch 5 hodin v přístavu se dvěma delfínama. No naštěstí jsme se rozjeli a vydali se na pátrací akci na moře. Při cestě kapitán vykládal všecko možné o delfínech a holky z posádky vyhlížely z věže delfíny v dálce dalekohledy. Jenže ani po 4 hodinách nic a už to bylo hodně špatné, protože jsme neviděli ani delfína, kromě teda těch dvou v přístavu! Už jsme byli na cestě zpět a nálada houstla – tu nám zlepšovali buchtami a pitím – ale nás neopijete “rohlíkem”. ALE pak najednou to přišlo hejno delfínů kapitán se jich držel a my na přídi lodi seděli na hraně a koukali jak závodí s lodí a hrajou si. Občas jsme je začali nudit, tak zase odpluli, ale mi hned za nima a začalo hraní znovu a znovu. Stále jsem se těšil, že teda nakonec fakt budeme plavat s delfíny, což se ale bohužel nestalo nakonec ze stáda nezbyl ani delfín a čas vypršel a my se vrátili do přístavu s napůl uspokojenou náladou. Logicky se mi před očima vytvořila otázka: “Jaká je sakra úspěšnost těchto plaveb nazvaných plavání s delfíny?!”…asi se odpověď nikdy nedozvím, ale podle mě bude malá.

2017-01-08 12.59.12

2017-01-08 09.38.31