Všechno začalo být v cajku a už jsme se pomaličku loučili s „Kopřiváky“, protože ti měli naplánovaný odlet do Sydney, Tokia, Nepálu a nakonec konečně domů, kde už na ně netrpělivě čekali rodiny a přátelé. Rozloučení s nimi se neobešlo, ale bez potíží a bohužel jim nebylo dovoleno nastoupit do letadlo a odletět, protože neměli turistická víza (prostě se na to v těch fofrech zapomnělo…). Naštěstí se všechno do večera vyřešilo a děcka odletěli druhý den už v klidu a v pohodě na svoji cestu domů.

2016-10-27-20-38-56

Tak trochu jsme byli překvapeni první den našeho nástupu do nového bydlení… PROČ? No jaksi při prohlídce nám nebylo tak úplně řečeno, že ten pokoj zůstane tak jak je tedy nezařízený bez postele atd. No naštěstí já měl ve svém autě na spaní matraci, takže jsme ji vzal a přenesl do našeho nového pokojíčku. Ještě se musím přiznat, že pamatovat si všechny jména nových spolubydlících byla výzva, kterou jsem nakonec zjednodušil tím, že jsem si na každého vytvořil přezdívku! Ezaam byla „zoují“, Damon byl „démon“, Marcian byl „martin“ a Anna byla „ana“ 😉

Náš nový domov byl vlastně nově zařizovaný barák (vše bylo teprve v procesu a postupném vybavování) bylo potřeba jej pořádně zkolaudovat, takže jsme si naplánovali WELCOME PARTY! My jsme si vlastně nikoho nepozvali já ani nemohl, protože jsem tu mimo Magdy v Aucklandu nikoho neznal! 🙂 Naši spolubydlící tu už nějaké kamarády měli, takže se nakonec u nás sešlo dost lidí. Největší pozornost strhla hra s kelímkem a pingpongovým míčkem, kde jsme první hru ze svým spolubydlícím totálně prohrál a vypil asi 3 piva, což je na mě snad už nepředstavitelný. ALE nakonec tu byla ještě jedna hra, kdy jsem hrál s Magdou proti další dvojici a my jsme je totálně rozsekali…jaksi mi to šlo lépe čím více alkoholu jsem měl! 🙂 Poté se dostalo i na nějakou tu hudbu, tanec, jídlo a nakonec přišlo ráno a někteří nedospavci všecko uklidili dříve než jsem se dostal z postele!

Magda neměla žádnou práci, a tak jsme se rozhodli pokračovat ve kšeftování s auty jako to dělal Jirka s Gabčou. Náš první kup sice nebyl žádný zázrak bylo to staré Mitsubishi L300 s pěkně starou převodovkou a motorem hlučný jak traktor, ale za 2000NZD jsme ho koupili a celý jsme ho předělali a udělali z něj super campervan viz FOTO! Jinak jsme jej nazvali „Indián“, protože jméno majitele jsem si nepamatoval, ale byl to Ind takže od toho jeho jméno.

2016-11-01-16-20-10 2016-11-01-16-19-59 2016-10-29-17-43-04 2016-10-29-17-42-31